Když padá hvězda

Jé mami, padá hvězda volá syn s očima upřenýma na oblohu. "Rychle si něco přej", dodá. Zvednu hlavu a oproti obvyklému přání zdraví sobě i celé mé rodině a spousty peněz pro zpestření života, to nevidím již tak jednoznačně.

Uvědomím si, jaké mám obrovské štěstí, že jsem obyvatelkou státu uprostřed Evropy. Bez obav, že mi s pravidelností barák smete hurikán, zemětřesení či tsunami. V zemi kde sice neustále probíhá boj o moc, ale "naštěstí" jen formou korupce a podvodů. Přemýšlím nad ženami, které neměly to štěstí a žijí v zemích kde se nebojuje o moc tímto výše uvedeným mírumilovným způsobem. Kde se denodenně bojí o život svůj i svých dětí. Schovávají se s nimi v polorozpadlých vybombardovaných domech, hladoví sedí v koutě a s hrůzou upínají oči na každého "bojovníka", zda jim přišel na pomoc, či je znásilní, zabije před očima jejich dítěte nebo alespoň dříve než jejich dítě. Přemýšlím nad těmi muži. Co je k tomu vede, že jsou schopni zabíjení, sekání hlav, vypalování očí. Středověk tam stále trvá? Nemají rodiny? Děti? Neznají soucit, lidskost? Nechce se věřit. Nemají vzdělání, nudí se, žijí v bídě? Toho pak zřejmě obratný manipulátor využije a zapojí nicnedělající figurky do své hry. Dá jim smysl života, dá jim "práci". Dostanou dobře zaplaceno. Slíbí jim pobyt v ráji, pravidelnou stravu a zajistí přísun drog, jež otupí smysly pro zabíjení. Děti neučí číst, psát, ale malým chlapcům vloží do ruky zbraň s povolením zabíjet. A vytváří si tak svou budoucí armádu. Tato generace opět nemá šanci na vzdělání a poznání. Je třeba je udržet v nevědomosti. Buduje tak jejich oddanost bez výhrad a zbytečných otázek. Manipulátor si mne ruce. Z těchto dětí, pokud se dožijí, vyrostou tito muži, kteří možná i kdyby chtěli žít jinak, to neumí. Můžu přijít o svůj pohodlný život ze dne na den? Můžeme se jako civilizace šmahem vrátit zpět téměř do pravěku s jediným záměrem "ulovit" si něco k snědku, zajistit sucho a teplo někde u ohně a ochránit to málo co nám zbylo za každou cenu? Můžu, odpovím si, když vidím běžet davy uprchlíků s dětmi v náručí, směrem na území jiného národa a věří, že jim bude pomoženo. Na druhé straně jak je to možné, že se statisíce uprchlíků, kteří utíkají ze své země, neotočí a nepomůžou těm pár statečným? Těžko říct. I Hitler si pár let pochodoval Evropou a my i ostatní se jen dívali. Tak tentokrát snad bude reakce světa rychlejší. Snad nebudeme čekat, až nám IS upevní svou zástavu na Eiffelově věži. A tak když uvidím padat další hvězdu, před zdravím, štěstím a hromadou peněz, ještě vložím slůvko...mír... Mami, zahrajem si "člověče nezlob se?"